Družstvo C uvádí syrově satirickou jednoaktovku:
Kudwískova rodina, čurdův švagr aneb jak nezpanikařit, když Vás dostihne meteoritický roj, aby Vám pak nezbyly jenom OKI pro pláč.
Jelikož píši suverénně nejvíce článků, považuji se, za takového nejmenovaného kronikáře týmu C. Zakládám si, na tom, že pokud uvedu nějaký fakt, musí být podepřen alespoň dvěma zdroji. To že náš historicky první mistrák, jsme hráli na Meteoru, mne potvrdil nejen Mára, ale i Radek, takže to považuji za nezpochybnitelné. Péřa Vám možná bude tvrdit, že jsme první mistrák hráli na Unionu, ale je to jenom proto, že si zápas na Meteoru, skrze alkoholové opojení, nepamatuje.
Vzhledem k výše uvedenému faktu, jsou pro nás zápasy s Meteorem prestižní a obzvláště letos, kdy máme ve skupině úplný meteoritický roj.
Astra C uvádí…My jsme hráli s tím tabulkově horším Meteorem (E), a mohlo se zdát, že to bude snadný úkol, ale skutečnost na nás, v tomto únorovém týdnu, dopadla podobně tvrdě, jako pěst ozbrojené dělnické třídy, ve stejném měsíci, o nějakou tu dekádu dříve.
Začátek při tom vypadal optimisticky…
První nastoupil Tomáš, kterého přichází zápas co zápas, podpořit čím dál větší část rodiny (především jeho děti), takže když, na kuželně, položíte, lehce upravenou, tradiční větu jednoho kultovního českého filmu „ Je tady ještě někdo od Kudweisů“, zvedne se les rukou.
Tomáš, podporovaný šiky své rodiny, ovšem hází kromobyčejně výborně (400 soupeř 333) takže jsme šli,do trháku. Tomáš vycházel z kuželny, jako hrdina, s úsměvem od ucha k uchu, za mohutného aplaudování širokého příbuzenstva. Jedno z dětí (tuším, že dcera), chtělo neuváženě využít frenetické atmosféry večera, ke zvýšení své měsíční apanáže, poskytovanou jí, milujícím otcem. V té chvíli, přestal ovšem Tomáš předvádět zuřivé úsměvy, okoukané ze sportovních přenosů a jeho tvář se zakabonila. Po té začal své dceři, která byla velice zmatena z tak rychlých změn nálad otce, vyprávět něco o koláčích a práci …. A za tohoto vyprávění opustila Tomášovo familie kuželnu, proto řady našich příznivců, značně prořídly.
Druhý nastoupil kapitán a hodil skvělých 410. U svých hodů sice, ze začátku kroutil nechápavě hlavou, ale posléze, když mu bylo doneseno piviště, se uklidnil a s přehledem vyhrál (soupeř 369) Gratulujeme hiphiphurá! a máúcta!, doufejme, že kapitán tímto vyhlásil návrat na čelo tabulky kanonýrů!
Třetí jsem šel já, po jakžtakž dobré svojí první dráze, jsem se na dvojce rozbil a zbytek zápasu, jsem se, z frustrace, snažil poškodit zařízení, tvrdě mířenými hody, směřovanými někam za budovu kuželny. Soupeřka se sice také rozbila, nicméně uházela upocenou výhru, která bohužel nakopla meteority k boji.
Čekali jsme, že Vojta zachrání mé zaváhaní, ale to se bohužel nestalo. Vojta, který minulý zápas, po dlouhých letech, zakusil pozici vícečurdy, byl touto skutečností zřejmě natolik zaskočen, že se nemohl dostat do svého normálního rytmu. Doufejme, že se nejedná o dlouhodobý pokles formy, jelikož pro útok na druhé postupové místo, budeme Vojtovi body, určitě potřebovat. (Vojta 370 soupeř 398)
Zápas se v této chvíli nevyvíjel dle našich představ a drama bylo na světě a byť jsme do boje posílali, na jaře nejlepšího Máru, začali jsme být lehce nervózní, jelikož soupeř (Plachý) je znám tím, že umí zahrát…, což, s vidinou obratu zápasu, začal bohužel horečně naplňovat. Mára se, značným úsilím, držel soupeře na dostřel, nicméně se zdálo, že rozjetý soupeř si nenechá body vzít. Vyrovnaný zápas byl naštěstí pro nás přerušen, před druhou dorážkou, kdy se jedna s kuželek utrhla (byla zřejmě poškozena už při mojí hře ). S přerušením se lépe vyrovnal Mára, který pokračoval v soustředěném výkonu, naproti tomu soupeř začal sekat chyby a bylo z toho Márovo důležité vítěztví (Mára 403 soupeř 395) Velká gratulace.
Poslední za nás šel Martin a byť se mohlo zdát, že nejdůležitější krok k vítězství, učinil již Mára a náskok 40 kuželí, do posledního „mače“ , je dostačující, Martin nás přesvědčil, že je nejen dobrý obchodník ale i „markeťák“. Zřejmě předpokládal, že rozhodnutý zápas, nevzbuzující emoce, by nikoho nezajímal a jelikož chtěl zažít stejné vzrušení jako Mára, tak po 15 hodu prohrával již 25 kuželí. Drama tedy pokračovalo… naštěstí Martin v druhé fázi, pod metodickým vedením kapitánovým (který mu zřejmě podal nějaká psychofarmaka) udržel zbytek, z uzlíčku nervů, na uzdě a zbytek zápasu udržel naspořen náskok.
Takže hurrá vyhráli jsme, ale co si budeme povídat, důležitější vítězství bude proti soupeřově týmu D, který by nám mohl přinést postup. Doufejme, že nás po tomto důležitém zápase nepřepadne „meteorismus“