Domácí zápas proti Červeným Pečkám se nepovedl! Hrál jsem špatně, ale nebyl jsem sám. Není divu. Nebudu jmenovat – je třeba aby se každý sám zamyslel nad tím co je kuželkám, potažmo teamu, ochoten obětovat.

Píšu obětovat, protože to jako strašná oběť vypadá.

Jéé on je zase pátek a já musím na kuželky! Přijdu později ono se to nepo…, blbci to nějak odehrajou… Neodpovědný spoluhráč
Doufám, že to tak není a každý si uvědomí, že v sedmi se hraje líp než ve čtyřech.

Dne 6.1. nás čekal první jarní zápas na kuželně v Kolíně. Dopravu již tradičně zajišťoval Jarin. Odjezd byl stanoven na 17:00. Když jsem se v 16:45 objevil u Jardy na dvoře, tak jsem s hrůzou zjistil, že náš vůz je od podlahy až po střechu naplněn paletami. Jarda měl již nastartovanou ještěrku a tak jsme se jali vykládat. V 17:15 bylo hotovo, Jarda zaparkoval ještěrku do skladu, my ostatní jsme zaujali pozice ve voze a mohli jsme vyrazit směr Kolín. Ještě musím zmínit důležitou okolnost a to, že jsem si neprozřetelně vybral místo velitele vozu, nebo chcete-li „sedadlo smrti“. Vzhledem k našemu pozdnímu odjezdu Jaroušek „zlehka“ přišlápl pedál (plynový) a za občasného kličkování mezi svátečními řidiči v bekovkách a rukavicích, kterých je v pátek na dálnici opravdu dost, upaloval k cíli. Zatím co já jsem velmi zblízka sledoval koncová světla aut před námi, na zadním sedadle probíhala taktická porada. Plán byl jasný. Obětovat Jarina a Doda na soupeřovi nejlepší hráče a mi ostatní musíme svého soupeře prostě porazit a povezeme domů bod za remízu.

Tak jsme šťastně dorazili do Kolína. Na kuželně už bylo všechno připraveno k zahájení zápasu, soupeř měl dokonce na tabuli napsanou sestavu. To nám hrálo do not. Trenér Marek mžouraje do „taháku“ s průměry soupeřů kývnul na mě. Šel jsem se tedy převléknout. V šatně jsem s hrůzou zjistil, že vlivem zběsilé jízdy mám tak trochu „bláto na hřišti“ (Hráli jste někdy kuželky na blátě? Nic moc).

Nemaje náhradní spodní prádlo nastoupil jsem na plán a zahájil hru. Nevedl jsem si úplně špatně a první plné jsem hodil 140, ale soupeř hrál jako ďábel a vyhrál asi o 15 dřev. Máknu v dorážce, řekl jsem si. A taky jo. Dorážka 51 a se soupeřem teču o 48. Když na první dráze můžu o 48 prohrát, proč bych nemohl na druhé o 48 vyhrát, utěšuju se v duchu. Ale co se to děje? Soupeř, jako by mě slyšel a dostal strach, říká si o střídání a pouští na mě čerstvé síly. Čerstvé síly jsou čerstvé síly, takže na druhé dráze prohrávám dalších 13 kuželek. Celkově tedy prohráváme 0:1 o 61 a náš plán na remízu dostává povážlivé trhliny.

Na druhý flek je nominován Fanda. Maká, bojuje, leč marně. Se soupeřem prohrává o dalších 40 kuželí. Náš sen o remíze se rozplývá jak pára nad hrncem, co se v něm hřejou výborné paprikové klobásy.

Jako třetí nastupuje Dodo. Tomáš zahrál poměrně dobře a jako jeden z mála splnil svůj cíl. Regulérní prohra (zřejmě slušnej oddíl). Zápas se pro nás nevyvíjí dobře. Po třech hráčích prohráváme 0:3 o 118.

Na čtvrtou pozici se nasadil „duchovní otec“ našeho plánu na remízu trenér Mára. Co k jeho hře napsat? Jak jsme si již v letošní sezoně zvykli, precizní hra. Ovšem ani ta na soupeře nestačila a Marek pouští dalších 5 dřev. Celkové skóre začíná vypadat poměrně dosti hrozivě. Posuďte sami: 0:4 – 123. V ochozech to začíná hučet jako v úle, leč diváci již neřeší, kdo dnes získá body, nýbrž odveze-li si Astra kanára či nikoliv.

Jednu z posledních šancí kanára odvrátit má na pátém postu hrající Dan a dlouho to vypadalo dosti nadějně. Celých 75 hodů, chvílemi o pár a chvílemi o víc kuželek, vedl. Jenže co čert nechtěl, dobře namazaný stroj se zadrhl. Poslední dorážka se Danovi příliž nepovedla. Soupeř se naopak rozehrál k brilantnímu výkonu a zápas dokonale otočil ve svůj prospěch. 0:5 -137.

Již jen zázrak nám může pomoci odvrátit potupu v podobě barevného opeřence. Zázrak, že by Jarda zahrál v duchu svého oblíbeného výroku „dneska smažu Pichla“. Ovšem zázrak se nekoná a Jarda po slušném výkonu dostává do trika dalších 68 dřev. Celkem tedy prohráváme 0:8 o hrozivých 205.

Na závěr bych chtěl poblahopřát Tomášovi a Jardovi, že jako jediní splnili svůj úkol. A my ostatní se musíme příště víc snažit. Naše vytoužená remíza nám unikla o pověstný chloupek. Stačilo málo možná dřívější odjezd, anebo možná čistý slipy. Kdo ví?

Sedím v Kolíně na kuželně a je mi zde zbytek týmu neurvale připomínáno nenapsání jakéhosi článku u příležitosti mého posledního nešťastného vystoupení na kuželně v Kosmonosech.

Tak tedy stručně a rychle. Do Kosmonos jsem vyrazil cca 30 minut před zahájením zápasu. Bohužel až z Prahy, takže cestu mi zkomplikovali chalupáři s vozíčky naloženými dřevem. Jim to prostě 150 nejede! Dorazil jsem o 10 minut později, ve spěchu se převlékl a vyrazil na plán. Tam jsem hodil v rozhozu devítku a už mi to bylo jasný. Proti osudu se nedá bojovat. Střídal jsem pravidelně levé a pravé fány a občas to proložil brandýsem, nebo kozou. I dvojka od rohu mi ukázala svoji vlídnou tvář. Mám pocit, že ne jednou. Zkusil jsem něco okouknout u soupeře, měl jsem pocit, že mu to tam po každým hodu pěkně zvolní a svítí. A opravdu se mu to dařilo. Bohužel jsem si z jeho stylu nic neodnesl ani do dorážky. A to byla voda na ty věčně remcající štěbetálky v našem týmu. Dokonce přišli s nabídkou střídání. Odhodlán nechat v druhé půlce na plánech duši jsem samozřejmě odmítl. Soustředil jsem se na svoji myšlenku dát na dvojce kolem 250 dřev a dostat se tak zpět do hry. Můj plán bohužel ztroskotal hned v první desítce. Pak už nebyl čas ani na střídání, ani na zlepšení. Soustředil jsem se tedy a pouze už jen na to, abych od soupeře nedostal o kilo. To se mi nakonec se štěstím asi 3 kuželky povedlo (poznámka přepisovače bylo to o 2). Soupeř svým výkonem vytvořil rekord dráhy, tak mě aspoň hřeje pocit, že jsem byl u toho! Bohužel jsem si čurdu nemohl odnést domu na Vánoce, protože můj předchůdce jej v opilecké pýše nechal doma. Chuť jsem si spravil na fotbálku, kde jsem se Seidlikem porazil ostatní kopýtka rozdílem několika tříd.