Rubrika: Reportáž

Reportáže z jednotlivých zápasů

Opravdový kapitán

Já a despota? Kdepak, jen jsem využil práva kapitána a vymohl si civilizovaným způsobem čurdovu reportáž. Pravdou je, že mi to trvalo dlouhé dva týdny, a mnohdy jsem už přestával ztrácet víru, nakonec jsem vždy našel novou sílu a vydal se na cestu plnou nepohodlí, splnit svoje poslání. Díky tomu jsme se všichni dočkali a mohli si v minulých dnech přečíst dožadovaný článek.

Vzhledem k tomu, že jsem nejen přísný kapitán, ale i opravdový gentleman s velikým srdcem rozhodl jsem se šíleně riskovat svou sportovní kariéru – napsat článek aniž by mi tento úkol náležel. Je však možné, že jsem tento chrabrý čin učinil jen z obav před přetěžkým několikatýdenním úkolem. Tím by totiž bylo přesvědčit Lucinku, aby sepsala reportáž č. 2. Ať už mé důvody byli jakékoliv musím zcela skromně připomenout, že takové hrdinství nelze přejít jen tak bez povšimnutí – zasloužím si alespoň čtenářovo pochvalné hvízdnutí.

Jako obvykle jsem dorazil první na kuželnu, abych mohl všem svým spoluhráčům, ale i protihráčům připravit ty nejlepší podmínky pro skvělé sportovní výkony. Nachystat rozběžiště, napastovat dráhy, připomenout kuželkám že mají padat či nachladit iontové nápoje… Těší mě to! Ani mi nevadí, že to často dělám jen sám! Mám své spoluhráče opravdu rád a věřím, že lásku, kterou do nich vkládám mi jednou začnou vracet. Zde bych rád čtenáři připomněl, že přichází čas na obdivný povzdech.

Do již naklizené a skvěle připravené kuželny se přiřítil jako první Jakub, posilněn pěnivým mokem z protějšího pohostinského podniku neblahé pověsti, kde vyčkával na dokončení mnou prováděných úklidových prací. Nikdy jsem v tom lokále nebyl. Zaslechl jsem však, že tam nejen muži, ale i ženy popíjejí ve stoje pivo a dokonce i šnaps s přídavkem metylu. Brrrrr… Viditelně spokojeného Jakuba, že správně načasoval svůj příchod následoval ještě před začátkem zápasu Marek a jemu v patách se objevila ve dveřích i Lucinka ohlašujíc, že svou reportáž odeslala na mou emailovou adresu. Další spoluhráči přišli jako vždy pozdě.

Zápas probíhal dle očekávání. Lucinka sice se soupeřem prohrála, ale oproti minulému výkonu se zlepšila o více jak 40 kuželek (0:2). Zbrklý Kuba zas střídal mocné perdy s chytře házenými a dobře umístěnými ranami. Hru ovšem kontroloval a skóre srovnal na 2:2. Třetí se do boje pustil Mára, zatím stále hledajíc podporu spoluhráčů a svou nejlepší formu. Ve slušném výkonu strhl vedení na naši stranu (4:2). Notorický pozděchodič Martin těsně zdolal svou soupeřku a upevnil naše vedení (6:2). Další mistr pozdních příchodů a stále se zlepšující Vojta v páté hře výkonem 400 zpečetil naše vítězství (8:2).

Nakonec jsem do již rozhodnutého zápasu vkročil já s obrovským dilematem. Pořádně si zahrát a vylepšit si tak svůj slušný průměr nebo dát přednost kolektivu. Prvních dvacet pět hodů vyhrávalo mé horší já, které se hnalo jen slepě za výsledkem. Nalezl jsem však v sobě dostatek duševní síly, abych dal přednost nesobeckému týmovému řešení. Můj celkový výkon dostatečně zaostal za tím nejlepším, aby tak dal Vojtovi křídla nejlepšího hráče večera a zároveň nebyl příliš vzdálený Markovu výkonu a on tím získal optimismus, že mě ještě letos dožene. 14:2!

Při odchodu z dráhy jsem si všiml ve skleněném okně rozdělujíc kuželnu jasného odrazu svatozáře problikávajíce nad mou hlavou. Zde je, můj milý čtenáři, čas na dlouhé a oslavné WOOOW!

Mám vás taky rád 🙂

Despota kapitán (on ví proč)

Tak jo jsem čurda a tím pádem jsem NUCENA* psát tento báječný zápis z mého první utkání, který dopadl dle mého očekávání.

Pravda, že všemu předbíhal sousled událostí – chodím všude pozdě, ale tentokráte jsem byla odhodlána dorazit opravdu včas i přes fakt, že jsem na kuželnu vláčela své dvě ratoleti. Překážek k tomuto úkolu se vyskytlo hned několik, velmi důležitý telefon s nejmenovanou kamarádkou (po pár větách jsem pochopila, že to bylo opravdu akutní), v rekodním čase obléknout své děťi, vzápětí zjistit, že prší znovu děti přeobléknout a v poloběhu vyrazit s kočárem směr kuželna.

Na kuželně již čekala statečná dvojka kapitán a manžel již výše zmíněné nejmenované kamarádky v rychlosti jim byli předány řvoucí potomci a já mohla nastoupit. Ostuda? Hmm, nevím káždopádně žádná radost i přes pokyny kapitána a povzbudivé ohlasy soupeřky jsem hodila smutných 240, soupeřka 342. Co napsat, prohrávali jsme o 102 kuželek.

Druhý nastupoval Martin a musel být hodně vyděšen z mého skóre, protože jeho výkon 320, soupeřka 252 dalo znát, že se opravdu soustředil aby pozměnil situaci. Zadařilo se, díky Marti!:)

Co dodat až na pár miniaturních škobrtnutí šlo vše jako po másle….Tomík nastoupil a velmi se snažil ( viděla jsem to), přesto výsledek 335 a soupeřka 378. Tomíka chápu nerad hraje s holkama, rozptýlují ho totiž. Přesto zatím nejvíce naházeno z týmu Astra.

Po nástupu našeho kapitána Ráďi se vše změnilo a my pochopili jak se to má vypadat. Pár podrbání na zadečku ve stylu tenisových hvězd, pár přísných pokynů sám pro sebe a bylo z toho vymazlených 402, soupeřka 275. Tento okamžik byl pro mě zlomový a já v klidu mohla vyřešit další důležitý telefon nejmenované kamarádky.

Nástup Máry můj vyrovnaný stav mysli ještě posílil jak jinak, když nastupuje hráč tohoto kalibru. Krásných 377, soupeřka 345. Jak to sakra ti kluci dělají, že jsou rok od roku pořád lepší a lepší (trošku mě to zlobí).

Nakonec vše zpěčetil Vojtík další hvězda na našem kuželkářském nebi i když to prý už bylo lepší…já myslím, že hází stále dobře (kéž bych to dávala taky tak) 364 a soupeřka 338…takže mé nervy byly komplet v cajku, vyhráli jsme 12:4.

Příšťí zápas se ponese v duchu oslav našeho oslavence Marka Sedláka čím mu tímto přeji všeho nej, neb se jako čurda tohoto zápasu neúčastním. Marečku všechno nej, nej ja tě oslavím příští týden s tvojí ženou:)

* Poznámka kapitána: Ano, přiznávám se. Denně jsem ji nutil dodat tuto reportáž a nezdráhal se proto uchýlit se k těm nejhorším lstím a úskokům!

333 stříbrných…

333 stříbrných? Bohužel ne! Jen 333 shozených kuželek, kterými jsem se předvedl na pro mě osobně do té doby oblíbené kuželně, kde jsem chtěl půvoně zapustit i kořeny…

Ale pěkně od začátku

Kuba s novým přírůstkem na Žižkově hladce vyhrál o celých 50 kuželek. Mezitím jsem já stihl prohrát o 16 kuželek se soupeřem, který byl v pohodě přehoditelnej. 🙁

Další kolečko vyneslo Tomovi 364, soupeřka mu ovšem dala 391. To Vojtovi jeho relativně čestvé otcovství prospívá nejen v osobním životě, ale i v tom sportovním. Jeho krásných 415 a soupeřových 358 nám pomohlo udržet číselný náskok.

V dalším kole Šimon krásně porazil soupeře 413:363. Mára, který měl našlápnuto, malinko nezvládl finiš a prohrál se soupeřem 374:415.

Rychlý počtář jako je náš Martin jistě již stihl spočítat, že jsme nakonec vyhráli na body. A celkový výsledek byl 2269:2196 , tedy 10:6. Bylo to jen taktak, ale historie se neptá. Vzhůru pro další body.

Ve středu máme velkou šanci, protože jako čurda nehraju 🙂 a je to hodový!!!!

Chybělo mi čurdování

A je to tady, sezóna začala. Jak se ukázalo na prvním zápase, měli jsme se více věnovat tréninku než uklízení kuželny:-). I když někteří se nevěnovali ani tomu úklidu.

Od prvního zápasu na dopravkách kapitán ani jeho stín Marek neočekávali žádný super výsledek a kdyby nebylo několika hráčů, kteří zahráli pod průměr (jmenovitě skoro všichni), mohli jsme se těšit z vítězství.

První nastoupil rudý Kuba, který, i když nenosí dres jako ostatní, byl v dobré náladě, podpořen aplikacemi ze svého nového rudého telefonu od firmy Nokiasoft zahrál 348, což na první zápas bez tréninku není úplná prohra. Soupeř ale zjevně víc trénoval než uklízel.

Nově vzniklé uskupení

Druhý jsem nastoupil já, v očekávání katastrofálního výsledku jsem toto i potvrdil, za modlení k bohu i Billu Gatesovi jsem naházel 328, modří již vědí, že tohle na soupeře rozhodně nemohlo stačit. Tímto výsledkem jsme dali soupeřovi slušný náskok 105 kuželí a zápas vypadal beznadějně.

Péřa, který nastoupil jako třetí osvěžen čerstvým burčákem (ten, ale později obletovali kušmušky???) zahrál slušných 360 a i když soupeř vyhrál, rozdíl již nebyl tak propastný.

Marek, poté co uklidil děti do školky a školy, nastupoval s úsměvem a slušnou kondicí a i když nedosáhl na čtyřstovku, 385 na soupeře stačilo.

Radek se snažil, a i když jsme skandovali mezi přestávkami mezi videoklipy z osmdesátek, na čtyři kila nedosáhl. Nicméně 391 a porážka soupeře o 36 kuželek byla slušná.

Do posledního Vojty jsme skládali naděje. Jako novopečený tatínek je velmi zodpovědný a tak jistě tréninky nezanedbal. Po první dráze to bohužel vypadalo, že by mi chtěl uzmout získaného čurdu. Naštěstí zahrál na druhé dráze přes 200 a soupeře porazil o 37 kuželí.

Bohužel to na vítězství nestačilo, i když to bylo jen o 32 kuželek.

Snad bude další zápas na domácí půdě lepší, Astra, Astra, Astra!

Jak je důležité míti svého gaye

Zápas s Unionem se 2. dubna celkem vydařil. Nejen, že jsme vyhráli v poměru 15:1, ale večer byl tak nějak celkově příjemný, téměř poklidný a navíc jsme se dozvěděli spoustu nových a zajímavých informací:

I když hodíte jen 352, ještě to neznamená, že to bude v týmu nejmíň, někdo vás klidně ještě podleze. Sorry, Petře, já jsem si toho čurdu vážně odnést chtěl.
Jetmaro-Sedlákovic klan se rozhodl nebýt už jako na houpačce, kdy se vždy jednomu ze švagrů velmi daří a druhý háže prd. Tentokrát Kuba dosáhl přesně 400, Mára dokonce kousek přes tuto hranici a tím tým významně podrželi (Poslovensky by by to boľo „tým tým podržali“ :))
Přinejmenším pro některé z nás byla novinka, že Péřa se také rozhodl posílit svůj klan, ovšem populačně (kopulačně patrně také, ale to s tím souvisí). Nepochopil jsem přesně, jestli od nás chce pogratulovat nebo spíše chlácholit, každopádně ale držíme palce a přejeme zdraví!
I téměř vyhraný souboj se dá díky takovému výkonu ještě změnit v upocenou remízu a udělat tak z kanára … co vlastně? Velblouda? Naštěstí se to týkalo jen mého rozstřelu (navíc s papírově silnějším soupeřem) a nikoliv celého zápasu. Zkrátka, dovolil bych si parafrázovat známé úsloví: Lepší soupeř v hrsti, nežli kanár na střeše. Inu, stane se… Naštěstí 15:1 je taky docela hezké vítězství.
Ředitel v Maríně nejí ryby – slyšel jsem správně?? Na druhou stranu, pro firmu je to výhodné – nebude alespoň ujídat…
Vojta nosí v chladných dnech teplé džíny zn. QuikSilver. To je rozumné, může to zabránit vzniku revma. Navíc je získal od přítele své přítelkyně, jak jsme pochopili. Ještě štěstí, že to slovo má více významů a že dotyčný má raději kluky, než holky. Doufáme my i Vojta.
Radek by také tu a tam rád dostával značkové oblečení, takže pokud někdo máte přítele či kamaráda s menšinovou sexuální orientací, vybraným vkusem a zároveň zvykem rychle převlékat kabát (džíny, boty, trička a jiné…), dejte prosím Radkovi kontakt. Snad nebudou požadovány nějaké protislužby.
PSG není jen tiskárenská divize firmy HP, ale také zkratka fotbalového týmu Paris Saint Germain. Pro mě osobně milé překvapení, Paříž mám totiž mnohem raději.
(Mimochodem, tušíte někdo, proč má PSG ve znaku kromě Eiffelovky také dětský kočárek?? Neměli bychom si ho do našeho loga přidat také? U většiny z nás je to docela aktuální, ne?)
A na závěr: po několika pivech a panácích nikdo přesně neví, jak je to ve fotbale s off-sidem po odrazu od tyčky, ale je možné se o tom dohadovat libovolně dlouho.