Do Rudné jsme s Vojtou dorazili 3 minuty po začátku zápasu, především, protože se na Evropské rozhodl jeden s řidičů přetlačovat s tramvají a ostatní řidiči na to museli samozřejmě civět. Kapitán na nás něco zuřivě gestikuloval rukama, takže jsme mysleli, že dostanem pojeb, nicméně se to týkalo pouze Radkova osobního života a jelikož rukama máchal na prázdno, aniž by jeho prsty svíraly tradiční skleněný pohárek, bylo jasné, že se jedná o druhou z obou možných alternativ: „Musím dřív – hlídám Klárku.“ Takže nám bylo jasné, že se musíme s Vojtou zhostit tréningu i managmentu mančaftu.
Hned za námi přiklusali Tomáš a Péřa, naši obchodníci s všerážovým zbožím. Jejich přítomnost, je vždy zárukou dobré zábavy.
Nezúčastněné bych rád upozornil, že předchozí věta není myšlena jako skutečnost, ale jedná se pouze o jejich vlastní slova, která používají ihned po pozdravu.
Z důvodu pozdního příchodu, jsem nemohl nastoupit první, což je letos můj tradiční post, a na dráze se již proháněl Mára Sedláků mnou zvaný Fishman (v překladu Muž od ryb). Mára nemá potřebu zlepšovat si pozici nějakými předzápasovými kapříky, a jelikož se na klouzající kuželně v Rudné cítí jako „ryba ve vodě“, nepustil soupeřku z chapadel. (Mára 394, soupeřka 385) Kýžených 400 to sice nebylo, ale Mára se po drobných krůčcích plavně vrací na pozice s minulé sezóny, jen tak dál.
Posléze jsem nastoupil já. Myslím, že není třeba unavovat čtenářovo oko a polovodičovou paměť popisem té marnosti, za vše mluví obrázek mé partnerky, který mne zanechala na zdi našeho budoucího nového obýváku. (Já 335, soupeřka 377)
Třetí nastoupil náš kápoš Šimon a jako vzorný otec a kapitán, který zná cenu svého času se, z jinak výborně hrajícím soupeřem, vůbec nemazal. Po vynikajícím výkonu (422 proti 395) nám opět vrátil úsměv na rty. Poplácal nás otcovsky po zádech, gestikulací naznačil, že proti Slávii již bude v rukou třímat tradiční pohárek, a ztratil se, společně s Fishmanem, v houstnoucí tmě rozprostírající se pomalu nad Rudnou.
To se ale již na dráze proháněl náš , fyzioterapeutkou, v kolenou prohmataný, Kudvísek. Bylo jasné, že hodí dobrý výsledek, a to nejen proto, že jeho „kolenní Tatoo“ vysílala odlesky jako měděná klika čerstvě namazaná sidolem, ale hlavně proto, že já zahrál blbě. To je holt taková naše konstanta, která dobře zapadá do týmové strategie. Tomáš se rozhodl, že pro změnu nezahraje dobře, ale excelentně, abychom si mohli o něm také chvíli povídat (406, soupeř 349) Tomáši Gratulujeme!! U tohoto zápasu bych se ještě rád pozastavil nad výkonem soupeře, jehož výkon sice nevypadá nějak zvláštně, nicméně rozdělení výsledků na obě dráhy (1. 120 – 2. 226) napoví, že jsme na jeho druhé dráze nevěřícně kroutili hlavami.
U Péři je to jasné, jsou vždy připraveny dvě varianty taktiky ušité přímo na jeho hru, od které se potažmo odvíjí taktika celého týmu. Jedna se zove „Normální stav“ a druhá „Sklípek“. Kapitán navrhoval rozšířit taktické plány i o variantu „Firemní prezentace“, ale nakonec jsme se v plénu shodli na tom, že není nutno rozšiřovat stávající portfolio taktických plánů. Pouze je v těchto výjimečných situacích, varianta „Sklípek“ rozšířena a pouze hovorově nazvána „Dvojitý sklípek“. Po zevrubné kontrole Péřova stavu, jsme rozpečetili taktický plán „Normální stav“ kde je jasně uvedeno „nepřetržitá komunikace s trenérem či kapitánem“. Jelikož kapitán ni trenér již nebyli, ujal jsem se zdárně této role a dovedl Péřu k vítěztví! Gratulujeme! (Péřa 373, soupeř 352)
Finišoval Vojta a vzhledem k našemu náskoku, zhruba 70 dřev, bylo jasné, že bude mít problém především s motivací. Vojta zahrál spíše svůj podprůměr, ale i tak jeho (363 oproti soupeřovo 379) stačilo na naše celkové vítěztví.
I přes zádrhel, zaviněný mnou, jsme teda předvedli opět excelentní výkon, což je ten správný signál před těžkým zápasem ze seshitama (Slávií) na domácí kuželně, kde bychom mohli silného soupeře zaskočit.