Po zralém uvážení, jakou cestou rozpadu se vydat, jsem koketoval se středoevropskou klasikou…. alkoholem! Byť jsem tento nápad považoval, z počátku, za dobrý, uvědomil jsem si, že i při vydatném popíjení lihovin, budu sotva šlapat na paty, zkušeným pijákům našeho mužstva, jež stejný objem alkoholu potřebují k zahřátí na provozní předzápasovou teplotu 37°Lefheita. Takové gesto, by pak samozřejmě přišlo vniveč, a také jsa netrénován v popíjení, tuto rukavici hozenou osudu, by pak ostatní, mohli přízemně považovat, pouze za hozenou šavli, kterou bych si musel po sobě uklidit.
Cesta moravských kuželkářů (pastevců), mne nepřišla příliš zajímavá, přeci jenom každý máme rádi něco jiného, že. Uklidněn tímto faktem a také skutečností, že poslední dobytek se na Zahradním Městě vyskytoval cca. 50., jsem přeci jenom přišel požádat o radu největší znalkyni výrobků Amsterodamských Coffee shopů, Lucii. Debatu jsem odstartoval zkušeným nasátím kouř v nozdry a výrazem, který jsem odkoukal od Boba Marleyho, při křtu desky Soul Almighty. Lucie mne blahosklonně vysvětlila, že to co žmoulá v rukou, je standardní kutnohorská euromíchanina, takže není třeba se zmítat v extatickém vytržení a doporučila mne, ať navštívím stránky www, které lze shrnout jednoduchým rýmem „Jak pěstovat klíček aby ve vašem rejstříku nezůstal žádný flíček“, které by mne snad mohly pomoci. Úrodu mám posléze donésti, aby jako zkušenější posoudila zdali, je hodnotná. Tuto variantu jsem zavrhl, především proto že moje pěstitelské úspěchy, pokud nepočítám plíseň v rohu mého automobilu, jsou nevalné.
Co teď? Vzhledem k výsledku, který není hoden postupujícího týmu , je třeba abych trpěl, nicméně cestu ještě nemám vymyšlenu, prozatím jsem oželel mramorovou bábovku, na kterou jsem se celý den těšil, s tím že si ji dám až zítra ke kávě! Myslím, že je to prozatím dostatečný trest za předvedený výkon a motivace do dalších postupových bojů HOLA!