a čert nám ho byl dlužnej!!!!
Slovy jedné, v nynější době opět populární postavičky, bych mohl říct „ Nemám rád Konstruktivu“ !!! Já nejen že jí nemám rád, já jí bytostně nesnáším!! Krátký rozběžiště, nemožnost donášky alkoholu na dráhu (pokud si tedy nepřeléváte absolutku do flašky od isostáru), skupinky oteplákovaných borců, plácajících se neustále po zádech (někdy i po jiných částech těla), a koule mastné a nablýskané jako Kudvískovo fyzioterapeutkou prohnětené kolínko. Celý týden jsem se cítil nesvůj a taky žejo!
Nastupovalo se po dvojicích a na to my borci ze čtvrté třídy nejsme zvyklí, člověk běhá sem a tam, jako na pouti, aniž by mohl nějak výrazně podpořit spoluhráče. První dvojička z naší strany, byl Mára a květina savany „Lůca“, jelikož zbytek týmu podporoval „Lůcu“, šel jsem podpořit švagra… Po několika skandovaných pokřicích, mne bylo aktérem nejdříve zakázáno skandovat poté mluvit a nakonec dýchat, což jsem vydržel asi 30 sekund a přesunul se dál od nervózního Máry, kterému se vůbec nedařilo. (Spolu se mnou se přesunul i dorazivší Tomáš, který teda hubu taky nezavřel, ale jeho hlas má zřejmě uklidňující účinek). Soupeř nasadil na Máru jednu z dvojice dorostenek, a to i zřejmě nepřispělo k dobrému výsledku Máry, který hodil 363 oproti tomu Smutná Šarlota (…je to opravdu její jméno a po zápase se paradoxně velmi radovala…) 376. Jelikož jsem nesledoval našeho druhého borce „Lůcu“ jenom z výkřiků spoluhráčů jsem tušil, že se rodí něco velkého!! A opravdu Lůca hodila vynikajících 373, kterýmž výsledkem se zařadila mezi standardní psavce budoucích čurdovských článků a již na ni nebudou brány ohledy v žádném směru! (Návrh že se s námi bude převlékat v šatně, jsme prozatím odložili, jelikož bychom mohli narazit na námitky u některých členů A-teamu- tato kauza ještě není uzavřena, jelikož jsem argumentoval faktem, že A-team může sdílet šatnu s „presidentem klubu“ což je vlastně stejná pocta, a po náčrtu obrysů jsme se shodli, že oba aktéři mohou u mnoha členů vzbudit stejné nadšení a tím pomoci k dobré atmosféře v teamu.) Lůca bohužel nevyhrála (soupeř 382) takže jsme po druhé dvojici ztráceli 4 body a 21 kuželí.
Jako druhý jsem šel já a Kudwa, jak mne také po dobu hry předchozí dvojice neustále sám Tomáš zdůrazňoval, zřejmě z toho důvodu, kdyby se náhodou naše hra zapsala do historie kuželkového sportu… Soupeř na mne nasadil druhou dorostenku, která mne po pozdravném pukrle a podání ruky, slabým hláskem sdělila, že účelem jejího nasazení je především seznámení se s prostředím soutěže dospělých a že by svojí přítomností nerada kazila hru mistra (měl jsem hned zbystřit a prokouknout tyto laciné triky soupeře!!). Po té za tichého výskání svého trenéra začala nemilosrdně bořit nejen své kužele ale i mé sebevědomí a zakončila svůj trénink výsledkem 417. Já hodil o 77 kuželek méně a šel jsem si dát panáka. Kudwa hrál v poklidu a velmi pěkným výsledkem 386, sice nestačil na svého soupeře 399, ale nezklamal. Což mne také po zbytek večera v půlhodinových intervalech, neustále sděloval.
Poslední dvojice, tedy již nastupovala, za krajně nepříznivého stavu. Naštěstí Vojta odhodil všechny své „liky“ za hlavu a solidním výsledkem 399 získal 2 body (soupeř 361) a také Martin, byť to na konci vypadalo, že mne chce zbavit břímě „čurdovství“ povodil svého soupeře na ocásku (341 oproti 320 soupeřovým) a uzavřel náš celkový zisk na 4 body.
Co závěrem dodat? No přesně to co je napsáno v nadpisu mého článku a přát si ať na tuto epizodu (teda krom Lůcy) velmi rychle zapomeneme…