…ale proč už teď?
K radosti svých spoluhráčů se tentokrát usmálo štěstí na mě a mohu tedy konečně napsat článek. Tady je. A doufám, že je na dlouho zase poslední….
První nastoupil do souboje Kuba, při kterém se někteří naši spoluhráči nejvíce těšili na krásné taneční a skokové kreace. Kuba se však vzorně připravil a se třemi různě vlhkými hadry statečně vyrazil bojovat. Diváci však byli uměleckou hodnotou vystoupení zklamaní, protože viděli jen pár skoků na dráhu a spoustu klouzání, způsobené pravděpodobně sjetým vzorkem a špatnou tvrdostí směsi jeho podrážek. Kubo, asi by to chtělo na zimu přezout. Přesto jeho výkon 380 není špatný, nervy byly také udržené na uzdě. Nelze mu proto ani vyčítat, že nezískal body.
Druhým hráčem vpuštěným do arény byl Péřa. Ten nás překvapil hned několika věcmi:
– dorazil dvě minuty před začátkem utkání (ano, opravdu PŘED utkáním)
– po celou dobu na dráze žvýkal s otevřenou pusou dvojitou žvýkačku
– hodil „skoročtyřikila“, získal první dva body a byl v tomto kole nejlepším hráčem céčka
– musel netradičně odejít dříve, což se mu běžně nestává. Tedy pokud zrovna nemusí za dětmi, do sklípku, na jednání, domů za ženou, do Zlína, nebo někam jinam. Má to těžké a my to chápeme. Na rozdíl od nás musí živit rodinu.
Třetím bojovníkem je stálice našeho týmu – Vojta. U tohoto hráče jsme zvyklí na body a na čísla kolem 400, takže jsme se jen těšili, o kolik zvýší náš náskok na soupeře. Nakonec přidal hezkých 10 dřev a samozřejmě body. Je těžké ke hře tohoto borce cokoli psát, protože hraje hezky, klidně a na jistotu. Jeho reputaci může ale trochu poškodit jeho nejasné pokřikování při hře naší spoluhráčky, kdy se nechává unést a hanlivě pokřikuje. Tvrdí tedy, že to je myšleno na kuželky, které nechtějí padat, ale ten červík nejistoty v každém z nás stejně trochu hlodá…. Ostatně, jak byste vy pochopily výkřik „Ty krávo!“
Čtvrtým hráčem jsem byl bohužel já. K mé hře není moc co dodat, za mě hovoří činy. Tedy čin. Tedy to né úplně velké číslo. Mohl bych se sice vymlouvat na zimu, špatnou vlhkost, prach, upovídaného soupeře, spoluhráče, kteří pořádně neporadí, kluzké koule, podkluzující boty, že nepřišel Tomáš, atd., ale neudělám to. Prostě jsem hrál blbě.
Na pátou spoluhráčku se vždy těšíme my i soupeři. Lucka svými pomalými přesnými hody jasně dokazuje, že dlouhodobá pauza, způsobená nezodpovědným chováním trenéra, jí neublížila. Zápas od zápasu získává jistotu a stále se zlepšuje. Je velice zajímavé sledovat, jaký obdiv získává u starších protihráčů. Prakticky všichni oceňují její styl a předpovídají jí budoucí velké úspěchy. Lucka, i když zahrála s přehledem svůj průměr, sice body nezískala, ale Radkovi tam nechala pouhopouhých -33 kuželek.
Kapitán Radek nastoupil do zápasu odhodlaně a během prvních 10 hodů stáhnul ztrátu na polovinu. Bohužel soupeř mu nic neusnadnil a nehodlal to Radkovi nechat vyhrát. Pro hodnocení kapitánovi hry si dovolím použít citaci Vojty, která poměrně přesně vyjadřuje náš pohled na Radkův výkon: „Dobře, dobře, dobře…. tedy ne moc dobře,…..ale dobře“. Škoda, že ani pět plně fandících spoluhráčů přilepených na sklo nepomohlo získat závěrečné body a skóre. Zřejmě to bylo způsobeno i tím, že si jich kapitán vůbec nevšiml a naprosto nespravedlivě je obvinil z pasivity a nefandění.
Závěrem chci říct, že si plně uvědomuji, že jsem dnešní zápas prohrál já. Na druhou stranu jsem splnil všechny povinnosti čurdy – článek jsem napsal, kořalky zaplatil, a proto bych rád, abychom na toto téma již dále nehovořili. (Tímto chci říci dopředu, že nehodlám jakkoli reagovat na případné poznámky ke článku. Akorát si je budu pamatovat.)