První, co nás mělo varovat, byla roztomilá paní vrátná, která se dožadovala na Péřovi navrácení propustky, kterou v loňském roce odcizil a zneužíval ke svému prospěchu (těžko říci, kde). Měl jsem pocit, jako by mi přes cestu přeběhla černá kočka. A určitě nejenom mě…
Mára, i když házel jako vždy výborně, zklamal nás i sebe výsledkem 341 kuželek, prostě to Máro nepadalo. Soupeř nahrál náskok 41 kuželek.
Vojta, snad díky tomu, že přijel tramvají, tolik oblíbeným dopravním prostředkem Dopravních podniků, nebyl uvržen do nemilosti a hodil 405 a otočil výsledek.
Jako vždy výborný Radek si sice významně pohoršil svůj průměr, ale i tak soupeře s 382 kuželkami porazil.
Já už jsem černou kočku zmínil, 312 je výsledek, který mě opět donutil přemýšlet o jiném sportu (ne Marku, šachy to nebudou).
Naopak Martin zahrál fantasticky a témeř soupeře svezl na lopatě, chybělo pouhých 15 kuželek…
Kuba, snad rozhozen černou kočkou, snad stále ještě plný dojmů z koncertu výtečné místní kapely Candát v Prysku (jejich píseň nám bude znít dlouho v uších, viz zápas v Radotíně) zahrál pod svůj průměr a soupeř mu o 10 kuželek utekl.
Co říci závěrem, bylo by dobré, kdyby někteří spoluhráči (zvláště ti, kteří ani nemají ten zápas hrát!) vraceli zapůjčené průkazky k vjezdu a jiné cennosti a my ostatní tak byli ušetřeni smůly, která se nám díky tomu přilepila na tenisky.
Bude zápas v Radotíně lepší, bude se zase zpívat Candát? Těšte se na článek od Lucinky.