Ten lednový čtvrtek, byl nabitý sportem. V Melbourne vrcholilo semifinále Australian Open a co víc, večer se konal, na „Konstrukci“ prestižní zápas mezi místními „boys and girls“ a naší „kamandou“. Informovaný čtenář, jistě již tuší, že nastala věc nevídaná, a obě tyto akce se zvláštním způsobem prolnuly, nicméně pro ty neinformované, se pokusím večerní „match“, tímto článkem nastínit. Jediná věc, která neprošla prolnutím, mezi oběma akcemi a je veskrze standardní, jsou „mastný koule“ na Konstruktivě. Nicméně jsme, i této záhadě, přišli na kloub a vysvětlení tohoto jevu, jsem si nechal až na konec. Chápu, že vám tento prolog přijde poněkud zmatený, takže se rychle posuneme dál a následující řádky vám celou záhadu, doufám, osvětlí…
Na zápas s Konstruktivou, jsem se připravoval poctivě, již od rána jsem trápil tělo sklapovačkami a vlažnou sprchou, aby bylo na večer řádně připraveno. Při standardním pracovním zápřahu, který jako obchodní zástupce mám, jsem si našel i drobet času a „po očku “ sledoval Tomáše Berdycha, který mohl překonat svůj stín a v případě že by porazil Švýcara Wawrinku, mohl zakusit druhé grandslamové finále, v kariéře. Tomáš opět nezklamal a po velmi dobrém výkonu, prohrál.
Tuto skutečnost nevydržela nejen jeho sličná partnerka Ester Sántorová, která odběhla s brekem do šatny, utřít si z ksichtu rozmázlou paletu barev od Coco Chanel, ale i moje klávesnice kterou jsem rozštípl hodem o stěnu (Genius nic nevydrží-nekupovat). Díky rozbité klávesnici, se mne, ve 12 kilometrovém úseku, Chrastava – Bílý potok pod Smrkem II. Etapa, povedlo navrhnout postavit 35 333333333 stožárů veřejného osvětlení, což pobavilo všechny zainteresované úředníky lbc. kraje, kterým jsem tento údaj odeslal.
Po uvedení chybných informací na pravou míru, jsem nad rozbitou klávesnicí, i Tomášem Berdychem, nakreslil fiktivní kříž a těšil se na večer, jak těm „přeplácenejm“ primadonám ukážu, výkon pro radost a čest.
Na kuželnu jsem dorazil i s Šéfredaktorem Vojtou, který díky tomu, že jsem ho vyzvednul, přišel poprvé, v sezóně, včas. Prostě „všecko“ mne hrálo do karet.!!
První naše dvojice už byla na place, a to v tomto složení……. doposud nedoceněná hudební hvězda a marketingová tvář společnosti Leifheit neuvěřitelně zhublý Péřa a „Vládkyně všech moří, rybníků a koupališť postrach Topolové ulice – Hlavatá Lucie“.
Péřa, který zřejmě, pod dojmem krasobruslařské revue „Doba ledová“, kterou navštěvuje se svými mnoha dětmi, na dráze neuvěřitelně „klouzal“, doklouzal nejen pro jednu žlutou a následně červenou kartu, ale i přes tento handicap, dobruslil i výborného výsledku „393“.
Lucie už od začátku hry, překvapovala pokusy nasadit do svého vytříbeného stylu čtvrtý krok!. Této radikální změny, si všiml nejen kapitán, ale i zbytek týmu a začalo mohutné povzbuzování. Následující výkon, posléze zvednul ze sedadel nejen všechny hráče Astry, ale i vilné důchodce, kteří doposud hodnotili pouze vnadné partie hrajících dam. Za mohutného povzbuzování a frenetického potlesku, dosáhla Lucie výsledku „377“, což zcela vysílená, ale šťastná, oslavila koupí hraček z čínského plastu, pro své dva syny a zdárného partnera a vykouřením tří retek zn. L&M. Gratulujeme k tomuto krásnému sportovnímu příběhu!
Jako další dvojice jsem byl určen já a Mára. Naše silná dvojice, měla hráče Konstrukce dorazit, jak nám do oušek špital náš kapitán a zbytek koučingu doprovodil, již beze slov, významnými pohyby rukou, které okoukal od současného stínového ukrajinského ministra sportu, Vitalije Klička.
Nad jeho radami jsem jen povýšeně mávnul rukou, jelikož jsem byl zcela přesvědčen, o své momentální nepřemožitelnosti. Byť jsem se při rozhozu necítil nějak extra, stále jsem byl euforický, což se změnilo hned prvním hodem, paňáč mokrá,mastná koule mne vypadla z pazoury a pokračovala vstříc žlábku. První hod… újezd do plných a mne se kdesi v prostoru za kuželkami zjevila vysmátá tvář Tomáše Berdycha, který jako by říkal, „Vidíš, vidíš Jakube, nejsem jediný kdo má nervy v kýblu, ty lamo“. Jedinou útěchou bylo, že můj soupeř začátečník, se hru v kuželky stále učí, a také fakt, že Mára se na své dráze také trápil. Po půlce jsme měli zhruba stejně, nicméně zatímco já jsem, o přestávce, sušil mastné koule, věnoval se Mára jakémusi wodoo zaříkávání, které ho posléze nakoplo až k vnikajícímu výsledku 406! Gratulace, zatímco já upocených 368 :(.
Tým se mne snažil povzbudit, kromě Lucie která pod dojmem situace, že nebude čurdit, nadšením vyjekla radostí, že nebude psát článek (jako by ho někdy napsala že ?:-)) což má za následek to, že se jí musím pomstít a připojuju k dnešnímu článku dovětek v podobě úředního dopisu, který ji vypadl při zdolávání druhého retka, z kapsy 🙂 to máš za to. Snažila se mne pak omlouvat, a přehnaným kamarádstvím a zájmem o moji rodinu, zakrýt svůj unfair prohřešek :), ale mne neobalamutí Howgh!.
Nicméně jsme bezpečně vedli a Radek s Vojtou kteří nastoupili poslední, výsledek bezpečně kontrolovali Radek 383 a Vojta který si užil celý zápas nadprůměrných 405, gratulace!
Jak je to s olizováním koulí?
Byť jsem měl v úmyslu, s Lucií do konce života nepromluvit, musel jsem reagovat na její správný postřeh, týkající se především hráček soupeře, které byly obdarovány různou škálou samovolných neurotických pohybů. Některé z nich si například olizovali hrající končetiny, aby jim zřejmě koule dobře držely v rukou. (čtenář jistě pochopí že já gentleman nebudu jmenovat, jsa sám obdařen tolika neurotickými tiky, že by to zaměstnalo několik kapacit, z bohnické léčebny) „Ha!“ vykřikl jsem ..“toť důvod proč jsou, po zaschnutí, koule mastné a padají sportsmenům z rukou!“ Poté se rozproudila živá diskuze, zda je nutné olizovat končetiny, či není li lepší, slinou potřísnit, přímo koule? Lucie celou diskuzi uzavřela prohlášením, že pokud bychom měli někdy v budoucnu olizovat koule, tak pouze domácí…..a to je konec.
Hezký den, doufám, že je to můj poslední článek…alespoň letošní
Todlenc přišlo dneska, co s tím mám dělat, třeba je to důležitý, poraď dík. PS: V kantýně maj šopák a drž se!! Říha je teplej fakt!! stav se na kafe s tím šopákem, řeknu ti podrobnosti čauky Jituna!…Došlo na podatelnu zprávy sociálního zabezpečení 13. 12. 2013 – přípisek Mařenko!!
Synova zpověď
Paňáč jsem nedostal dneska možnost, zahrát si svý oblíbený „Angribirďáky*“ a musel jsem si jít uklidit pokoj, rozhodl jsem se skoncovat nejen s rodiči, ale i se svým věčně, posrávajícím se bratrem, který mne zradil, jelikož kvůli tomu, že jsem ho deset minut lochtal na noze, nemusel hned ztropit virvál. Rozhodl jsem se, že s „rodičema“ už nikdy nepromluvím, a to bude mít za následek to, že budou strašně nešťastný, díky čemuž pojdou na smutek a bratr tím pádem nebude mít mlíko, nebo sunar, nebo co to ten bastard vlastně chlastá a bude hlady řvát!!
Na „těhle“ stránkách, provedu zúčtování s celou svojí rodinou,
…„proradnou matkou“ která mne nechce porodit sestru, ba nereflektovala ni na snížení mých požadavků a nevypadl z ní ani model Ferrari Testarosa RA33, červené barvy od společnosti „Burrago“.
…nevděčným otcem, kterému jsem solidně nabídl, dělení se o náš obstarožní kompjútr, kdy já bych půl dne mastil „Angrybirďáky“ a on by, ve zbývajícím čase, matlal ty svý pofiderní tabulky. Ten bídák mne se smíchem vytrčil ze dveří, vrhnul mne do spárů matky a jejich zuřivě usmívajících se kamarádek, které mne nepřetržitě hladí po vlasech a neustále na mne šišlají, nějaké hotentotské výrazy jako (Blouššškuuu, kloušškkkuu, Mareeškkuu tyjakobysitátojzokavypadl) děsný…..DĚSNÝ!!!
…Voba choděj na ty přiblblý kuželky, který by mě možná taky šli, kdyby mě do toho fotřik furt nekafral! …Tam se zlejou jak Dánové s bandou potrhlejch strejců, z nichž jeden má dokonce tetování až kamsi na záda, dalšímu říkaj kapitáne a ten je z toho tak nervózní, že vypije demižón vína, při čemž mu asistuje nějakej mexikánec kterej má už asi deset dětí atakdále. Všichni dohromady vypijou tolik piva, že se jim z toho dělaj na těle kaverny a jeděj při tom zmrzlý zelený párky. Máti se všem jejich vtípkům zuřivě směje, takže mám občas představu, že jí to příjde opravdu vtipný. Peklo , Peklo!! A to nemluvím o týmu fotřika, kterej patří celej zavřít. Tři hodiny na sebe nelidsky řvou vypijou všechny tekutiny, ve všech lednicích, v místnosti a pak se další hodiny trefujou do dveří, aby mohli odejít. Ještě dlouhých 13 let budu muset snášet tato příkoří, pokud sem nepřijedete a nezjednáte pořádek
Syn vlastní rukou
*Soudobá populární hra Angry Birds spočívající sestřelování zvířat,
zvířaty, bavící, kdoví proč, především děti.