Již dlouho se díky svým vyrovnaným výkonům na chvostu „A“ týmu obávám získání čurdy a tím spojené reportáže. Díky tomu jezdím ke každému zápasu tzv. v „PAMPERSKÁCH.“
Několikrát jsem utekl hrobníkovi z lopaty, ale před zápasem v Poděbradech na mě padla deka.
Sraz byl stanoven asi 2 hodiny před zahájením, což mi způsobilo další stres, a to prý kvůli nějaké nehodě na D11 před 2 týdny. Do Poděbrad jsem ty holobrádky dovezl jak Pán Bůh a zapíchl to u kuželny.
Ve zbylém čase jsem chtěl ochutnat uzeniny z náměstí a zalít je půllitrem dobrého pivka. Už tady mě tým separoval, klobásu jsem si zakoupil pouze já a pivko bylo zrušeno. No neva, snad se chytím na plánech.
To bylo, ale jen zbožné přání. Na dvojce jsem se trápil a jednička stála za hovno. Na 1 jsem měl pocit že běhám tak nějak do kopce, což se mi potvrdilo měření po skončení zápasu: příčný sklon dráhy je cca 5cm!
Dal jsem instrukce ostatním, takže nebyl problém mě závodit. Snad všichni čtenáři zápisníku pochopili, že jsem se obětoval pro tým. Mí spoluhráči mě nepochopili a zachovali se jako hyeny nejsprostější. Fuj a Hanba!
Já vám to, ale vrátím Váš PRÉZA