Domácí tvrz padla. Dosud nedobytná domácí tvrz padla. Bohužel se tak stalo již v průběhu 7. kola podzimní části soutěže, kdy naše družstvo přivítalo papírově slabšího soupeře, tým Admiry D.
Příčinou porážky v poměru 6:10 byly především nevyrovnané výkony jednotlivých hráčů. Celý večer se nesl ve znamení pomyslné sinusoidy, kdy nadějné momenty plné očekávání vždy spolehlivě vystřídaly chvíle hořkého zklamání.
Po těsném vítězství Radka podpořeném výborným náhozem 388 následovalo první letošní výrazné zaškobrtnutí dosavadního lídra tabulek Jakuba, který se zastavil pouze na čísle 339.
Další vzedmutí přišlo s Markem a jeho spolehlivou pravačkou, která dosáhla 385 zásahů. Jenže i tento výkon byl následně po zásluze znehodnocen mým osobním galapředstavením, při kterém nebylo daleko k vhození bílého ručníku na dráhy. Výsledek 328 shozených kuželek nelze omluvit ani indispozicí v podobě tzv. rýmičky.
A výkonnostní horská dráha pokračovala i během dalších soubojů. Petr se představil ve velmi slušné herní kondici a jeho 363 kuželek by jistě bylo za jiných okolností bráno jako dobrý výsledek. Dle očitých svědků však mohlo být mnohem lépe – v samotném závěru se totiž prý projevila jistá psychická labilita, díky níž Petr ztratil nadějně rozjetou partii.
V době, kdy na dráze finišoval Tomáš, už jsem pokračoval v rekonvalescenci na lůžku, tudíž k jeho výkonu mohu s trpkostí v hlase dodat pouze tolik, že na mě se svými 336 body stále ještě nemá.
Nutno tedy přiznat, že za předvedené výkony bychom si tentokrát jako tým dva mistrovské body zřejmě nezasloužili. Na závěr utkání mohlo přítomné hráče Astry C hřát snad jen množství vylohněného špiritusu a možná i pocit, že jsme učinili na chvíli šťastnými alespoň naše soupeře…