Zápas s Unionem E byl překvapením pro všechny. I když vlastně být nemusel. Soupeři byli překvapeni, jak vysoké výkony jsme předvedli my. My jsme zase byli překvapeni, že někteří z nich hodili výrazně méně, než se čekalo. Opravdu to překvapení nebylo nutné – stačilo se podívat na výsledky jednotlivců z minulých zápasů (kdy naši nejlepší házeli na dobrých kuželnách výrazně přes 400 a to hromadně) a na technický stav naší stařičké, stále ještě ani po více než 70 letech nezkolaudované, kuželny. Pro soupeře je to opravdu těžký oříšek a už nejednou jsme viděli, jak se i ostřílení hráči nechali totálně rozhodit. Také jsme se dozvěděli, že část soupeřova týmu se od loňska vyměnila za slabší a to dobrým výkonům týmu také neprospěje. Zkrátka a dobře, ve výhru jsme věřili, ale tak hladký průběh nečekal asi nikdo.
Už první hráč, Péřa, se předvedl v mnohem lepším světle než v minulých zápasech, kdy si několikrát odnesl čurdu. Tentokrát roznesl svou soupeřku takříkajíc na kopytech, když ji porazil o téměř 40 bodů. Tomáš, který už doufám s kuželkami skončit nechce, přidal náskok z říše snů, když na naši misku vah přihodil 113 bodů. Přiznejme ale objektivně, že to bylo způsobeno hlavně tím, že jeho soupeřka hodila pouhých 261 bodů. Prostě ne každý měl svůj den. Tomášových 374 bylo ale velmi solidních a to se cení. Navíc tím potěšil i Petra, když za ním zaostal o 2 kuželky.
Když nastoupil na dráhu kapitán, přestalo se Péřovi dařit. Ano, slyšíte dobře. Nemluvím teď o sražených kuželkách, ale o párcích – co dal na plotýnku, to popraskalo. A tak pevně doufám v jeho vlastním zájmu, že ten večer byl doma v ložnici zdrženlivý. Radek podle očekávání přehodil jak svého soupeře, tak své spoluhráče – předehráče. Myslím, že v tu chvíli začali soupeři tušit nejhorší. A když i Marek po vzoru Radkově přihodil svých více než 50 kuželek do plusu, vedli jsme 8:0 na body a ve skóre o 264 dřev. Mně se pak příliš nedařilo, na číslo 322 budu chtít zapomenout, naštěstí soupeřka na tom byla ještě o kousíček hůř a tak jsme i já získal své 2 body a přidal 9 kuželek k rozdílu. Vojtova soupeřka se nakonec ukázala jako nejhouževnatější, ale nebylo jí to nic platné, Vojtových 388 zlomilo její poslední šanci zabránit kanárovi.
Nejdůležitější ale je, že výsledek 16:0, rozdíl skóre 289 kuželek a hlavně čtvrté vítězství v řadě nás katapultovaly do čela tabulky! Myslím, že v nejednom týmu naší ligy teď kroutí hlavou a marně přemýšlejí, co se to v Astře děje.
Rád bych také pochválil nasazení pořadí hráčů, kdy nejslabší hráč týmu (autor těchto řádků, pochopitelně, neboť čurda píše) by byl při svém slabém výkonu prohrál téměř se všemi soupeřovými hráči kromě paní Hanzalové a právě paní Farmáčkové, proti níž nastoupil. A Vojta jako zavírák, to je prostě jistota – právě jeho soupeřka bylo z týmu Unionu nejlepší a Vojta shodně podal nejlepší výkon z nás.
Jedinou stinnou stránkou na celém večeru je pak fakt, že ani další kuchaři se ten večer v praxi moc neosvědčili a i všechny další párky a klobásy v hrnci popraskaly. Zkrátka: to, že jsme na čele tabulky, ještě neznamená, že nemáme co zlepšovat.