Na kuželnu jsem dorazil v čase 16:59 barmanovi Dodovi v patách. Po krátkém intermezzu, kdy jsme hodnotili poslední výkony našeho spoluhráče a občasného trenéra Radka Fialy, jehož výkony v grafické podobě odpovídají v poslední době křivce Střídavého proudu, jsem se pustil do práce.
Nejdřív jsem si vyndal z komory dlouhý smeták a řádně ho očistil od žmolků. Pak jsem nasadil nástroj na první dráhu a jeho tažením jsem započal stahovat nánosy prachu – pěkně pomalu a poctivě, jelikož práce kvapná málo platná. Úklid mě šel od ruky, jelikož jsem šikovný a práce se nebojím.
Na „dvojku“ jsem si odhlasoval změnu a koště jsem pro změnu“ tlačil“, tak jsem se do svého inovovaného způsobu zametání zahloubal, že jsem si ani nevšiml soupeřů z Rudné, kteří dorazili kompletní a začali „strečingovat“. Přišel také „ Péřa“, což mě překvapilo, jelikož se často nestává, aby dorazil druhý. Péřa zhodnotil pohledem situaci a poté usoudil, že je nutné Doda neodkladně seznámit s podrobnostmi okolo narození malého Václava!, což je jeho syn. Je samozřejmé, že jsem oba aktéry, při líčení slavnostních chvil probíhajících na porodním sále, nerušil a vrhnul jsem se na vytírání.
Hadr jsem namočil lehce, a jemným pohybem cik – cak jsem masíroval rozběžiště, poté jsem mokrá místa setřel flanelovým suchým hadříkem. Hřbetem ruky jsem přejel lesknoucí se dráhu a šel se věnovat koulím. Koule jsem očistil a pustil do otvoru. Dráha byla připravena
A to jsou vážení přátelé nejdůležitější okamžiky včerejšího zápasu, následný úspěch našeho týmu byl jen vyústěním výše uvedených událostí. Takže jen namátkou Péřa hrál první a do puntíku splnil kapitánovo přání, které znělo, „Chci body“ již před zápasem, tím, že si Body nasadil pro jistotu již na sebe. První body ze hry, jsem po výkonu ovlivněném úklidem dodal JÁ. Z ostatních výkonů, lze vyzdvihnout jenom výkon Máry, který plně využil možnosti zahrát si na kvalitně uklizených drahách a hodil vynikajících 410! Dalším pěkným výkonem bylo Vojtových 393, které však zahrál, již prakticky za rozhodnutého stavu. Ostatní se povětšinou uklizených drah zalekli, nicméně i tak to stačilo na vítězství, rozdílem třídy, nad soupeřem z Rudné, který na hřištích soupeřů nedosahuje ani zdaleka takových kvalit, jako na domácí kuželně. Je to dáno zřejmě legendární „hladovou zdí“ na jejich kuželně, která je sic výhodou doma, ale stává se handicapem venku.
A tento příběh je pravda, protože ho vyprávím JÁ,
Čurda!