Sedím v Kolíně na kuželně a je mi zde zbytek týmu neurvale připomínáno nenapsání jakéhosi článku u příležitosti mého posledního nešťastného vystoupení na kuželně v Kosmonosech.
Tak tedy stručně a rychle. Do Kosmonos jsem vyrazil cca 30 minut před zahájením zápasu. Bohužel až z Prahy, takže cestu mi zkomplikovali chalupáři s vozíčky naloženými dřevem. Jim to prostě 150 nejede! Dorazil jsem o 10 minut později, ve spěchu se převlékl a vyrazil na plán. Tam jsem hodil v rozhozu devítku a už mi to bylo jasný. Proti osudu se nedá bojovat. Střídal jsem pravidelně levé a pravé fány a občas to proložil brandýsem, nebo kozou. I dvojka od rohu mi ukázala svoji vlídnou tvář. Mám pocit, že ne jednou. Zkusil jsem něco okouknout u soupeře, měl jsem pocit, že mu to tam po každým hodu pěkně zvolní a svítí. A opravdu se mu to dařilo. Bohužel jsem si z jeho stylu nic neodnesl ani do dorážky. A to byla voda na ty věčně remcající štěbetálky v našem týmu. Dokonce přišli s nabídkou střídání. Odhodlán nechat v druhé půlce na plánech duši jsem samozřejmě odmítl. Soustředil jsem se na svoji myšlenku dát na dvojce kolem 250 dřev a dostat se tak zpět do hry. Můj plán bohužel ztroskotal hned v první desítce. Pak už nebyl čas ani na střídání, ani na zlepšení. Soustředil jsem se tedy a pouze už jen na to, abych od soupeře nedostal o kilo. To se mi nakonec se štěstím asi 3 kuželky povedlo (poznámka přepisovače bylo to o 2). Soupeř svým výkonem vytvořil rekord dráhy, tak mě aspoň hřeje pocit, že jsem byl u toho! Bohužel jsem si čurdu nemohl odnést domu na Vánoce, protože můj předchůdce jej v opilecké pýše nechal doma. Chuť jsem si spravil na fotbálku, kde jsem se Seidlikem porazil ostatní kopýtka rozdílem několika tříd.