Rubrika: céčko

Drobné přizaspání

Nevím, zda se dá hovořit o umu, ale jistě se jedná o zcela výjimečnou záležitost nejen v historii mojí sportovní kariéry!

Získat hattrick totiž v řadě třikrát titul „čurda“ a už ve 4. kole je opravdu věc velmi pozoruhodná.

Již jistě všichni víte díky mému prvnímu článku, který jste mohli číst jak je důležité nepřepálit start. V tuto chvíli je třeba na místě přiznat, že neméně důležité je též nezaspat na startu. S trochou drobné sebekritiky musím přiznat, že tato záležitost, tedy drobné přizaspání se mi totiž právě děje.

Nezbývá tedy nic jiného než se pokusit dohnat zmeškaný start a zařadit se mezi ostatní .

Přiznám se, že v tomto konkrétním případě mi postačí býti tím černým průměrem a zcela nevyčnívat a to žádným směrem.

Pevně věřím, že tento krátký článek je na dlouhou dobou moji poslední aktivitou tohoto druhu spojenou s krásným sportem zvaným kuželky.

Máme jen dvě možnosti

Pokud měl něco zápas s VŠTJ ukázat, pak to jak obstojíme, jako nováček, v konkurenci týmů III. třídy. V prvních dvou zápasech, jsme utrpěli debakl od slávistů, který jsme ještě mohli svádět na letní nerozehranost a byť se nám podařilo vyhrát nad odloučenými bratry s „béčka“, nejde tento zápas brát jako měřítko, paňáč jak zní oblíbená metafora fotbalových komentátorů – „Derby je prostě Derby a hodnotí se úplně podle jiných atributů, než klasický zápas.

Zápas nezačal dobře, jelikož jsme hned po prvních dvou hráčích nabrali ztrátu 100 kuželí, místo plánovaných 50, takže jsme zbytek zápasu museli dotahovat a v našem týmu, hned na začátku, zavládl chlad a ponurá nálada.

Tu se snažil rozehnat Péřa několika příběhy, ze svého mládí, které se pohybovaly na hraně sci-fi a „pornografie“ (té horní hraně). (Komerční sdělení: Chceš- li kládu, nebo hodinky s příběhem navštiv Péřu, v Herinku, v jeho domečku s výběhem)

Zpátky do zápasu nás dostal Radek, který vynikajícím výkonem 426 porazil o bod soupeře a vykřesal nadějný plamének.

Tento plámenek rozfoukal Mára, který výsledkem 401, bral další dva body a stáhnul náskok soupeře skoro o půlku.

Vojta Kostelecký, i přes vachrlatý začátek, přihodil do našeho již vesele, plápolajícího ohníčku, také pár polínek (376 2 body) a zápas nabral na dramatu!

Tomáš ovšem neunesl tíhu okamžiku a obstojně hořící vatru našeho výkonu románově řečeno – s rozepnutým poklopcem a proudem z něho vycházejíc – rázně zadusil.

Na jeho obranu, lze říci, že jeho úloha tuze těžká byla a především já a také Péřa jsme mu moc nepomohli.

Závěrem lze říci, že pokud chceme pomýšlet na udržení v této prestižní III. třídě, máme 2. možnosti

Ta jednodušší: Koupíme kapitánovi nějaké přípravky na bázi pseudoefedrinu a namotivujeme ho, do dalších kol, nějakým bojovným projevem, např. že „Procházka s Popovic“ nemá o jeho hře valné mínění a tím ho doženeme, stejně jako jeho tablet, k nějakým Full HD výkonům.
Ta složitější“ Druhá půlka týmu si zvedne spodní hranici svého výkonu z 300 alespoň na 350.

Hodu Zdar!

Hlavně nepřepálit začátek

Když jsem byl malej kluk, tak mi děda říkal, že když se chce , tak všechno jde. Taky říkal, že nejhorší je být průměrný…

V každém svém zaměstnání jsem měl vždycky rychlý starty a super čísla a později jsem na to doplácel, protože maximální rychlost nejde udržet ani tempomatem…

Zkrátka, teď už vím, že důležitý je nepřepálit začátek.

V duchu tohoto svého hesla jsem začal i letošní sezónu kuželkářskou. I když zjevně (pevně doufám), toto heslo znají i ostatní spoluhráči.

Lucinka určitě standardně nebude házet 294, Kuba jistě 302 dá v průběhu sezóny na jedné dráze. Vojta pro něj podprůměrných 346 již určitě nikdy ve svém výsledku neuvidí… Horší je to s Márou a jeho trapně průměrných 378 a o Radkových 379 ani raději nemluvím :-(. Kluci takhle se startuje sezóna? Málem bych zapomněl na svých nádherně podprůměrných 278.

Jak jsem říkal: Hlavně nepřepálit začátek.

Hodu zdar

Poločas rozpadu kuželkáře

Po zralém uvážení, jakou cestou rozpadu se vydat, jsem koketoval se středoevropskou klasikou…. alkoholem! Byť jsem tento nápad považoval, z počátku, za dobrý, uvědomil jsem si, že i při vydatném popíjení lihovin, budu sotva šlapat na paty, zkušeným pijákům našeho mužstva, jež stejný objem alkoholu potřebují k zahřátí na provozní předzápasovou teplotu 37°Lefheita. Takové gesto, by pak samozřejmě přišlo vniveč, a také jsa netrénován v popíjení, tuto rukavici hozenou osudu, by pak ostatní, mohli přízemně považovat, pouze za hozenou šavli, kterou bych si musel po sobě uklidit.

Cesta moravských kuželkářů (pastevců), mne nepřišla příliš zajímavá, přeci jenom každý máme rádi něco jiného, že. Uklidněn tímto faktem a také skutečností, že poslední dobytek se na Zahradním Městě vyskytoval cca. 50., jsem přeci jenom přišel požádat o radu největší znalkyni výrobků Amsterodamských Coffee shopů, Lucii. Debatu jsem odstartoval zkušeným nasátím kouř v nozdry a výrazem, který jsem odkoukal od Boba Marleyho, při křtu desky Soul Almighty. Lucie mne blahosklonně vysvětlila, že to co žmoulá v rukou, je standardní kutnohorská euromíchanina, takže není třeba se zmítat v extatickém vytržení a doporučila mne, ať navštívím stránky www, které lze shrnout jednoduchým rýmem „Jak pěstovat klíček aby ve vašem rejstříku nezůstal žádný flíček“, které by mne snad mohly pomoci. Úrodu mám posléze donésti, aby jako zkušenější posoudila zdali, je hodnotná. Tuto variantu jsem zavrhl, především proto že moje pěstitelské úspěchy, pokud nepočítám plíseň v rohu mého automobilu, jsou nevalné.

Co teď? Vzhledem k výsledku, který není hoden postupujícího týmu , je třeba abych trpěl, nicméně cestu ještě nemám vymyšlenu, prozatím jsem oželel mramorovou bábovku, na kterou jsem se celý den těšil, s tím že si ji dám až zítra ke kávě! Myslím, že je to prozatím dostatečný trest za předvedený výkon a motivace do dalších postupových bojů HOLA!

Děs na dráze

Děs! Jedině tak by se dal popsat zápas s Radotínem, který dle našich hlubokých vzpomínek zpravidla znamenal pro nás snadné vítězství za soupeřovo skandování „Radotínské SK, celý svět nám tleská“.

Všechno bylo ale jinak.

Jediná Lucinka zahrála slušné číslo a jediné Lucince zjevně Radotínská kuželna sedla, přestože 339 na soupeřových 384 nestačilo.

Naším nejlepším hráčem utkání byl kapitán, s číslem 376 sice soupeře porazil, ale dle pravidel by měl nahrát o 20 kuželí víc.

Kuba a Péřa bojovali a zahráli si kolem svého průměru, Kuba vyhrál, Péřa o kuželku prohrál.

Vojtovo 351 na soupeřky 363 nestačilo bohužel, těžko říct, co ho rozhodilo, jestli soupeřky těsné tričko, nebo tlak na to, aby vyhrál a uhrál 80 kuželí.

Nejhorším hráčem za Astru jsem byl já, 331 kuželek je hrůza a naštěstí mám dost času na přemýšlení a asi i trénink.

Je vidět, že trénink chybí nejen mě, ale i ostatním spoluhráčům. Je zajímavé sledovat sestupné tendence všech hráčů, vyjma Lucinky, která jediná „jede“. Děkuji proto kapitánovi, který se iniciativy s tréninky zhostil a věřím, že další zápasy již budeme pouze vyhrávat.

Marku, škoda, že jsi nehrál, možná bys nás zachránil.

Martine, buď rád, žes nehrál, možná by sis zhoršil průměr.